Drezura koní

Historie

V minulosti bylo využití koní pochopitelně především pracovní nebo vojenské. K tomu také pak směřoval i výcvik koně. Ovšem jezdecké umění jako takové bylo v dobách minulých, kdy byl kůň kromě jiného i základním dopravním prostředkem, náležitě oceňováno. A právě zde, v tomto „pěstování" jezdeckého umění, se otevřel široký prostor pro kultivaci pohybu koně, která pochopitelně zahrnovala i prohloubení spolupráce koně s jezdcem. Kůň, který nebyl jen vycvičen k práci nebo jen k pouhé jízdě, ale který byl i navíc patřičně pohybově školený, obohatil ježdění o další, nepochybně estetický rozměr, který pochopitelně nemohl ujít pozornosti, protože sepětí lidí a koní bylo v té době samozřejmě mnohem těsnější.

Dále došlo ke specializaci ve výcviku koní, který byl zaměřen právě na pohybovou stránku,  kdy došlo k přesné profilaci jednotlivých chodů a skoků v rámci tzv. vysoké školy jezdecké, což je ve své podstatě propracovaný systém přejíždění, který má maximálně kultivovat pohyb koně. Tato barokní podoba ježdění je zachována ve vídeňské Španělské vysoké škole, která stále zachovává klasickou barokní formu. Stejně tak je možno takovéto klasické drezurní ježdění spatřit ve francouzském Saumuru, zde pak ve formě klasické vojenské jízdy.

Vzhled koně

Drezurní kůň musí být exteriérově dokonalý a stejně tak dokonalá musí být i jeho pohybová mechanika. Spolu s těmito požadavky si musí kůň a jeho jezdec maximálně vyhovovat. Pro drezuru se zpravidla využívají teplokrevníci, kteří mají pro tuto disciplínu ty nejlepší předpoklady.