Jak vybrat dítěti správný sport?

Objevili jste ve vašem dítěti lásku k pohybu a sportu, ale tápete, v čem by mohlo skutečně vynikat? Sporty členíme především na individuální a kolektivní. Mezi individuální sporty patří například atletika nebo plavání, zatímco mezi týmové sporty lze zařadit většinu míčových her. Děti od 3 let věku jsou schopné hry v kolektivu a tedy i hry týmové. Do té doby nemůžeme po dítěti chtít, aby si s kamarády zahrálo fotbal. Do zhruba tří let každý z jeho vrstevníků bude chtít míč jen pro sebe a namísto týmové spolupráce nastane bude boj o to, kdo míč ukořistí a udrží ho u sebe nejdéle.

Je známo, že menší děti mají mnoho mělkých zájmů, které se časem prohloubí a vytříbí. Sedmileté děti mají běžně mnoho rozdílných zájmů a není tedy výjimkou dítě, které navštěvuje kroužek kytary a hry na flétnu se stejným nadšením jako fotbal a výtvarku. Každá osobnost potřebuje určitý čas k tomu, aby se našla v tom, v čem nějakým způsobem vyniká.

Co se týče malých sportovců, já osobně zastávám různorodost, aby si dítě mohlo postupně tvořit vztah k určitému typu pohybu či hry. Z toho důvodu v Karlínském Spektru pro malé děti nabízíme obecněji zaměřené sportovní kroužky (Sportovní přípravka, Míčové hry), namísto konkrétního sportu. Po roce až dvou práce s dítětem na kroužku je pedagog schopný poradit, k jakému druhu sportu má dítě dispozice. Přesto je však třeba pamatovat na to, že volný čas našim ratolestem můžeme pomáhat tvarovat, ale není dobré ho zcela řídit. Důležité je, aby se dítě na kroužku či ve sportovním týmu cítilo komfortně a mohlo si ho tak plně užívat.

Největším úskalí vrcholových sportů je velká soutěživost a důraz na výkon. Je důležité poznat tenkou hranici mezi tím, co dítě ještě baví a tím, co již bere jako rutinu a povinnost. Sama hraji vrcholově basketbal a jako dítě jsme hrála za nejmenovaný prestižní klub. Soutěživost mezi dětmi a trenérův důraz na výkon byl pro mě velmi stresující. Když mě po povodních v roce 2002 doslova vyhodili z týmu, protože jsem nemohla odjet na letní soustředění, jelikož jsem veškeré sportovní vybavení měla v zaplavené oblasti, bylo to pro mě vlastně svým způsobem vysvobození. Zanedlouho na to jsem začala hrát v o několik řádů nižší soutěži a pochopila jsem, že pro mě osobně je důležitý kolektiv lidí, kteří mé chyby přejdou s úsměvem více, než ambice na vítězství v extralize. Je jisté, že mnozí to mají naopak. Je jen třeba v dítěti jeho potřeby rozpoznat a dát mu možnost výběru.