O kytaře z chalupy

„Ta kytara, co je na chalupě, ti bude stačit. Hrála na ni už babička, a pak jsem to zkoušel já. Je to tak už dvacet let…španělka i struny jsou jako nové. Počkej, jak budou všichni čubrnět!“ Právě jste se rozhodli, že nástroj – veterán – bude pro začínajícího kytaristu to nejlepší.

Pokud vaše dítko vytřeštilo nevěřícně oči a ztratilo chuť být kytarovým virtuosem, nedivte se mu.

Samozřejmě se může stát, že starý nástroj, celá desetiletí vzorně opečovávaný, bude mnohem kvalitnější, než nová kytara z levné série. Také je pravdou, že na počáteční vyzkoušení zájmu není potřeba investovat do nového nástroje. Určitě postačí starší, avšak funkční a vyhovující, nebo i zapůjčená kytara. Zároveň však zůstává faktem, že nevhodný nástroj může dítě od hry nadlouho odradit.

Uvažujete i dále o tom, že dítě necháte hrát na kytaru z chalupy, pořízenou před čtyřiceti lety, na kterou se posledních patnáct let prášilo a struny rezivěly, když se kroutila zavěšená na vlhké zdi? Pak nejprve zkontrolujte (nebo raději nechejte odborníkem posoudit) následující: rezonanční deska není zvlněná a popraskaná, tělo kytary je stále kompaktní, kobylka pevně drží a neodlepuje se, hmatník (krk) není prohnutý tahem nevhodných strun a není ani stočený do vrtule, dohmat (výška strun nad hmatníkem) není příliš vysoko, ladicí mechanika funguje bez použití síly, kytaru lze naladit a ladění drží, struny nedrnčí. Zjistili jste, že kytara i po výměně rezavých strun za nové vykazuje více než malé množství nedostatků? Vraťte ji na chalupu, ať dál zdobí interiér…

A potomkovi dopřejte kytaru odpovídající jeho věku a velikosti, vybranému stylu hry, pokročilosti. Vhodný nástroj je vždy obrovskou motivací k cvičení a dalšímu rozvoji.

S jeho výběrem poradíme v dalším článku.