Roháč obecný

Umístění Stanice přírodovědců DDM hl. m. Prahy téměř v centru hlavního města příliš nenapovídá o možnostech života volně žijících zvířat. I drobné fragmenty přírody roztroušené v městské zástavbě však svůj, na první pohled skrytý potenciál, ale určitě mají. V našem areálu tak oku pozorného pozorovatele neuteče třeba rybníček plný pulců a čolků i celá řada zajímavých bezobratlých živočichů. Jejich zástupci – listorozí brouci, k nám navíc každoročně zalétají z nedalekých svahů Zahrady Kinských. Tam využívají ke kladení vajíček především ztrouchnivělé pařezy a odumírající stromy, ve kterých se vyvíjejí jejich larvy, živící se rozkládajícím se dřevem. Nejčastěji od konce května a v průběhu června pak můžeme spatřit i dospělce, kteří si v této době hledají svého partnera. Na růžích v naší bylinkové zahrádce tak nyní můžete spatřit třeba drobného zlatohlávka s jednoletým vývojem – křivonožce polokřídlého (Valgus hemipterus). Mezi dalšími častými návštěvníky z protějšího kopce jsou i roháčci. Pravidelně zde můžeme potkat především roháčka kovového (Platycerus  caraboides) a roháčka kozlíka (Dorcus parallelipipedus), jejichž vývoj je na rozdíl od křiváčka delší a na image brouků si počkáme dva až tři roky. Pokud pomyslně přejdeme „od kováříčka ke kovářovi“, nemůžeme nezmínit našeho hosta z nejčestnějších – roháče. Roháč obecný (Lucanus cervus) je naším největším broukem a jeho vývoj může zabrat až 6 let. Kupodivu i přes svou mohutnost má tento brouk hned celou řadu nepřátel, na dospělém roháčovi si velmi rád pochutná ježek, případně sojka či straka, o které v okolí není nouze. Za poslední měsíc se u nás roháč ukázal hned několikrát. Nalezena byla nejen jeho část, která odolala útoku straky, ale i celý sameček, jehož fotografii přikládáme.

Michal Hrdina (23. 6. 2020)